Vnitřní stavba

Jádro

země Jádro tvoří největší objem zemského tělesa. Jeho hustota je přibližně 14 000 kg.m-3. Přibližně v hloubce 5 000 - 5 100 km leží plocha nespojitosti, která se považuje za rozmezí mezi tekutým vnějším a pevným vnitřním jádrem.

Hmota vnějšího jádra patrně proudí rychlostí řádově km za rok. Její pohyb je výsledkem Coriolisova efektu, vyvolaného zemskou rotací.

Vnitřní jádro se považuje za pevné, ve stavu blízkém natavení.

Předpokládá se, že jejich vzájemný pohyb vůči sobě vzbuzuje elektrické proudy - vzniká geomagnetické pole.

Nejvíce o vnitřní stavbě Země víme díky studiu seizmických vln. S největší pravděpodobností je jádro tvořeno převážně železem. O tom svědčí jednak jeho velká hustota a jednak magnetické pole Země.

Je známo, že při sestupu do hlubokých dolů teplota vzrůstá přibližně o 30 oC na kilometr. Teplota zemského jádra je skoro stejná jako teplota povrchu Slunce, okolo 5 000 oC. Jen při takové teplotě může být totiž jádro kapalné i při tak obrovském tlaku, který v něm působí.

Může být vysoká teplota zemského nitra pozůstatkem z doby, kdy se Země tvořila? Výpočet, který bere v úvahu tepelnou vodivost materiálu Země i jeho měrnou tepelnou kapacitu, ukazuje, že rozžhavené zemské nitro by za dobu trvání Země vychladlo na mnohem nižší teplotu, než jakou dnes skutečně má. To znamená, že Zemi musí něco neustále ohřívat. Zdrojem této energie jsou radioaktivní přeměny látek v nitru Země, zejména uranu, thoria a draslíku. Při těchto přeměnách z jader vyletí rychlé částice a (jádra helia) a b (elektrony), které narážejí do okolních částic, rozkmitají je a tím látku zahřejí.

Vysoká teplota jádra způsobila jeho nehomogenitu. Jako v obrovské vysoké peci se z taveniny uvnitř Země oddělily těžké kovy, zejména železo, a klesly ke středu. Právě to vysvětluje, proč má jádro jiné chemické složení než plášť a proč je jeho hustota mnohem vyšší než hustota zemské kůry.

Veličina 6 378 km je rovníkový poloměr, její číselnou hodnotu si snadno zapamatujete pomocí věty "Šetři se osle."

Plášť

Sahá do hloubky kolem 2 900 km. Stejně jako kůra je i plášť heterogenní. Plášť se člení na spodní, střední a svrchní. Ve svrchním plášťi se předpokládá existence normálních krystalických hornin, níže pro vysoké tlaky a teploty převládají silně stlačené směsi silikátů. Předpokládá se, že plášť je v pohybu. Podle této představy se jeho hmota přemísťuje v podobě konvekčních proudů velmi nízkou rychlostí, které se považují za jednu z hlavních příčin tektonických deformací zemské kůry.

Kůra

země Má rozdílné vlastnosti na kontinentech a v oceánech. V kontinentální kůře rozlišily geofizykální výzkumy tři vrstvy. Svrchní byla nazvána vrstvou granitovou. Její spodní hranici tvoří Conradová plocha diskontinuity (náhlá změna rychlosti šíření seismických vln). Pod ní leží vrstva bazaltová. Spodní hranice bazaltové vrstvy a tím celé kontinentální kůry tvoří Mohorovičičova plocha diskontinuity. Mocnost kontinentální kůry kolísá od 25 do 80 km. Oceánská kůra má jednodušší stavbu a podstatně menší mocnost. Chybí v ní granitová vrstva.

Zemský povrch je velmi mladý. V relativně krátkém (podle astronomických měřítek) období půl miliardy let eroze a tektonické procesy zničily a zahladily stopy po většině dřívějších geologických událostí (např. impaktní krátery) a tak byla raná historie Země smazána. Země je stará 4,5 až 4,6 miliardy let, ale nejstarší známé kameny jsou staré kolem 4 miliard let a kameny starší než 3 miliardy let jsou vzácné. Nejstarší zkamenělé zbytky organismů nejsou starší než 3,9 miliard let, ale o tom, kdy se poprvé na Zemi objevil život, neexistuje jediný důkaz.

Rozložení hmotnosti
Vrstva	Hmotnost v kg (x.10²⁴)
atmosféra	0,0000051
hydrosféra	0,0014
zemská kůra	0,026
zemský plášť	4,043
vnější jádro	1,835
vnitřní jádro	0,09675